Proto je Hugo Chávez legenda.
Měsíc: Leden 2013
Konspirace mizejícího nosu Andersona Coopera
Po střelbě v Sandy Hook internet zaplavily fotografie a záběry s důkazy, že reportáže CNN o tragédii byly zaplaveny najatými herci. I když to ale v několika případech vypadá jako falešné vodítko, tak je tu co se týče Sandy Hook další záhada – mizející nos Andersona Coopera. Jeden z hlavních amerických propagandistů, který kdysi pracoval pro jako stážista pro CIA a dnes je slavným moderátorem CNN, z ničeho nic ztratil během vysílání špičku nosu.
Protesty v Iráku vysvětleny: Hawazen
Ve spoustě iráckých městech probíhají protesty, země se snaží zajistit zbraňovou dohodu s Ruskem. Z Iráku vysvětluje Hawazen.
Morris: Hawazeen, v Iráku probíhají protesty, proč?
Hawazen: Je tu spousta důvodů.
Zaprvé, tito demonstranti volají po propuštění všech nevinných a hlavně po propuštění žen. Když vláda nenajde jistého muže doma, tak vezme jako vězně jeho matku nebo dceru. Takže oni volají po jejich propuštění, neudělali nic špatného.
Dále, existuje teroristický zákon, který chtějí zrušit. Chtějí také zrušit Zákon o de-Baasikaci.
M: Dobře, Zákon o de-Baasikaci. A ten druhý byl jaký?
H: Teroristický, protože je to velice špatný zákon. Podle něj mohou být bezdůvodně uvěznění nevinní lidé. Dnes můžu dojít a říct, že jste terorista, nemusím jít k soudu, prostě vás odvedou. Pak budete sedět roky ve vězení. Takže místo toho musíme najít jinou variantu.
M: Je v zemi sektářský problém?
H: Ne, někteří politici se z toho snaží dělat sektářský problém, ten ale není. Volají, aby byl každý propuštěn. Protesty probíhají na sunnitských místech, ale není to sektářský problém. Dnes začaly protesty v Basře a před dvěma dny zase jinde, takže probíhají všude. Není žádný problém, jen někteří politici se z toho snaží udělat sektářský problém.
M: Dnes byly ve Fallúdži zabiti dva lidé. Proč?
H: Nemohu přesně říct, co se stalo, ale nám bylo řečeno, že v ulicích byli ozbrojenci, ne uprostřed protestu, ale normálně na ulici. Byla tam armáda a demonstranti se pokoušeli házet na armádu kameny, armáda pak střílela do vzduchu a ozbrojenci se snažili navrátit palbu a bohužel, armáda nezačala střílet na ozbrojence, ale ne demonstranty. Takže 5 demonstrantů zemřelo a přes 30 bylo zraněno.
M: Dalším problémem v Iráku je asi problém s Kurdy a zbraňová dohoda s Ruskem.
H: S Kurdy máme samozřejmě problém, stejně tak i s tou zbraňovou dohodou. Kurdové se snaží, aby nebyl Irák vyzbrojen, protože pokud se jednou rozhodnou převzít Kirkuk, tak se budete muset bránit. A na to potřebujeme dobře vyzbrojenou armádu. Takže se Kurdové snaží dohodu zničit řečmi o korupci atd. Vláda to ale ještě nepodepsala. Samozřejmě, v Iráku je korupce, ale tohle se Kurdové opravdu snaží zničit.
Turecká média: Turecko cvičí anti-irácké militanty
Turecká armáda údajně cvičí členy baasistické skupiny zvané „Svobodná armáda Iráku“, aby vytvořila cestu pro svržení vlády iráckého premiéra Nuri al-Malikiho.
Turecké noviny Aydiling Gazete s odkazem na zpravodajské zdroje uvádí, že iráčtí militanti prochází zvláštním výcvikem v Policejním výcvikovém centru Golbasi v provincii Ankara.
Zpráva dodává, že militanti, kteří jsou napojeni na uprchlého viceprezidenta Tariqa Hašemiho, přijeli do Ankary na pdozim 2012 a prošli vojenským výcvikem v Golbasi.
Na svržení irácké vlády prý také spolupracuje uprchlý zástupce bývalého iráckého diktátora Saddáma Husejna, Izzat Ibrahim al-Douri.
Zpráva tvrdí, že Douri po svržení Malikiho vlády slíbil Turecku kontrolu na severním městem Mosul, další detaily poskytnuty nebyly.
Začátkem tohoto měsíce Douri ve videu odvysílaném saúdskou Al-Arabiyou povzbuzoval demonstranty, aby se drželi svého cíle, dokud nebude Malikiho vláda pryč.
Douri, který byl kdysi druhým nejmocnějším mužem v Iráku a šéfem Saddámovy strany Baas, řekl, že byl v iráckém guvernorátu Babil, aby podpořil vládní oponenty.
http://www.presstv.ir/detail/2013/01/26/285601/turkey-training-antiiraq-militants/
Venezuelský viceprezident tvrdí, že je cílem pokusu o atentát
Venezuelský viceprezident Nicolas Maduro řekl, že neidentifikované skupiny vstoupily do země s cílem zabít jeho a šéfa Národního shromáždění, když se prezident Chávez zotavuje na Kubě z rakoviny.
Maduro své tvrzení, které učinil ve středu na výročí konce diktatury ve státě OPEC před 55 lety, nepodložil, řekl ale, že akce bude provedena krátce.
„Několik týdnů sledujeme skupiny, které infiltrovaly zemi s cílem o pokus o život (šéfa shromáždění) Diosdadoa Cabella a mého vlastního.“ řekl Maduro Chávezovym podpůrcům. „Ani proti jednomu z nás to ale nedokáží.“
http://www.reuters.com/article/2013/01/23/us-venezuela-chavez-idUSBRE90M1EM20130123
Nicolas Maduro: USA by si měly uvědomit, že se svět změnil
Venezuelský viceprezident Nicolas Maduro, který zastupuje Hugo Cháveze, který se pořád léčí na Kubě po operaci rakoviny, v rozhovoru pro RT řekl, že americké impérium končí, a že by mělo konečně respektovat další státy. Dny, kdy USA diktovaly Jižní Americe své koloniální politiky jsou u konce a Bolivárijská revoluce bude tak či tak pokračovat, ať už s Chávezem, nebo ne.
Eva Golinger: Chtěli bychom se vás zeptat na otázku, kterou má asi každý na mysli: jak se daří prezidentovi Chávezovi? Máte nějaké informace o jeho současném stavu? Vrátí se do Venezuely brzy?
NM: Zůstáváme optimističtí, ve hře je ale spousta faktorů. Musíme si promluvit s doktory a vhodný moment vybere sám prezident Chávez. Jak jsme panu Chávezovi několikrát říkali, a Venezuelané to vědí, nejdůležitější je jeho uzdravení. Každý ví, jak prezident Chávez vložil všechny své snahy a energii do této země, do boje pro nezávislost Latinské Ameriky, jak pořád stojí při svém anti-imperialistickém boji o celosvětovou sociální spravedlnost. Byl to prezident Chávez, kdo promluvil o globálním oteplování, takže každý může najít pravdu. Byl to on, kdo prosazoval boj proti globálnímu vykrádání a neoliberálním politikám, které zabíjejí Evropu.
Byl to prezident Chávez, kdo neústupně bránil Palestince, když byli napadeni. Zatímco spousta zemí v arabském světě si vybrala ze strachu mlčení, prezident Chávez zvedl ceduli a Arabové ho oslavovali.
Takže prezident Chávez byl kormidlem velkých kampaní pro dobro lidstva a dnes je jeho role uznávána miliony. Tady je důvod, proč je tento rozhovor s RT tak důležitý pro všechny diváky v USA, v Rusku a po celém světě: teď mluvíme do srdcí milionu lidí na celém světě, k těm, kdo věří v prezidenta Cháveze, obdivují ho, následují ho a hluboce ho milují.
Říkáme jim, že prezident bojuje s nemocí; že my, jeho lidé, tady na něj čekáme až se vrátí. A jednoho dne se to určitě stane.
EG: Když mluvíme o boji, tak je tu další otázka, na kterou se chci zeptat. Posledních pár dní se mluvilo o obnovení vztahů mezi Venezuelou a USA, a že nastalo vyjednávání mezi oběma vládami.
NM: USA jsou ve skutečnosti impérium, které bylo vytvořeno jako unie 13 nezávislých kolonií na severoamerickém východním pobřeží. Po celé 19.století tento národ rozšiřoval své území, prosazoval svou vojenskou sílu a uvalil své politiky a svůj obchod na sousední země. A ve 20.století se objevily jako globální supervelmoc. Od bolivárijské éry se USA dívaly na Latinskou Ameriku a na Karibik jako na svůj dvorek. Prezident Chávez a Bolivárijské revoluční hnutí to očekávalo, dříve nebo později, elita, která vede silné impérium bude muset uznat nezávislost našeho regionu a respektovat naše lídry.
Tohle je totálně nevyhnutelné. Jejich laskavost nám ale nezávislost nedá, výsledek našich snah ale ano. Dnes národy Latinské Ameriky a Karibiku vyhrávají nezávislost, stejně jako tomu bylo v 19.století. Ve Venezuele vedeme vlastní zemi díky Hugu Chávezovi a vítězné lidové revoluci. A v souladu s dalšími národy našeho kontinentu předala naše vláda zprávu prezidentu Obamovi ve jménu prezidenta Cháveze na nedávném ministerském setkání se slovy, že nám vylepšení našich vztahů s USA a obnovení respektu mezi našimi státy nevadí.
Když se ale pokusíme o smíření s Obamovou administrací, tak pokaždé čelíme sabotáží od konzervativců, kteří postavili jádro amerického vojensko-průmyslového a mediálního komplexu, který represivně ovládá celý národ stejným způsobem, jako celý svět.
Obnovení plně funkčního vztahu s USA na základě vzájemného respektu nám nevadí. Pokud to vyjde, tak budeme šťastní. Nebudeme ale ovládáni.
USA jsou jedinou zemí na světě, která má s dalšími státy problémy, protože ještě nenarazily na novou globální realitu. Brzy ale narazí. Říkali jsme jim to roky a teď je na čase, aby si uvědomili, že svět se změnil, a že už nemohou ovládat přes letecké útoky a intimidaci.
EG: Pane viceprezidente, prezident Chávez nedávno jmenoval nového ministra zahraničí, tuhle pozici jste zastával šest let. Jaké priority má venezuelská zahraniční politika teď?
NМ: Prezident Chávez navrhl program, který nazýváme Plán našeho domova 2013-2019. Je v něm pět strategických, nebo dlouhodobých, cílů: vybudování opravdové demokracie ve Venezuele, dosáhnutí nezávislosti a vznik nového socialismu. Čtvrtým strategickým cílem je mezinárodní dimenze. Odráží vize Simona Bolivára. Mluvil o balanci na celém světě, o potřebě latinskoamerických zemí, které před 200 lety dostaly od Španělů nezávislost, aby představovaly silnou jednotnou frontu. Chtěl, aby naše státy vytvořily unii, které donutí agresivní impérium s velkou armádou, které dominuje v mezinárodní oblasti, respektovat náš národ a naše práva pro rozvoj.
Prezident Chávez tuto doktrínu přezkoumal a změnil ji do naši zahraniční politiky. Je to jednoduché. Čtvrtým strategickým cíle je zajistit vytvoření multi-polárního světa, ve kterém nebudou dominující impéria. Co se týče našeho regionu to znamená, že potřebujeme posílit Bolivárijskou alianci lidí naší Ameriky (ALBA) a Petrocaribe. Tyto instituce pomohou vytvořit nové ekonomické a sociální modely pro spolupráci a rozvoj v našem regionu. Chceme také posílit Unii jihoamerických států – UNASUR –a propagovat Komunitu států Latinské Ameriky a Karibiku (SELAC), která byla vytvořena. Bylo to Bolivárův sen a tady v Caracasu jsme ho v prosinci 2011 přivedli k životu.
Mezinárodně potřebuje posílit naše strategické aliance s zeměmi, které v tomto multi-polárním světě hrají klíčovou roli lokálně a globálně. Takže strategická aliance mezi našim národem a Ruskem, Čínou a Indií je silnější díky naší aktivní spolupráci a přes ekonomické a politické projekty s BRICS. Jsme přesvědčení, že je spousta příležitostí vytvořit nový světový řád, který bude výsledkem pokračujícího a náročného boje proti imperialistickým názorům a konceptům ve světové politice.
EG: A můžete nám něco říct o vašich domácích politikách? Nová administrace teď začíná své období 2013-2019. Které problémy přetrvávají?
NM: V sociálním sektoru musíme pořád bojovat proti chudobě. Je to naše kletba, bolestný odkaz 500ti let pod zahraniční represí. Neměli bychom zapomínat na všechnu destrukci, kterou koloniální impéria přinesla naší zemi. Mluvím zvláště o Venezuele. Bylo to těžké břemeno, které naše země nesla po celé 19.století. Tehdy náš region trpěl pod severoamerickou hegemonií. Venezuela se pro ně stala ropným vrtem, ropnou kolonií. Zničili běžné ekonomické nadace, které naše republika měla v 17.,18. a 19.století. Naší specialitou byla produkce jídla, měli jsme bohaté zemědělské tradice. Byli jsme také ovlivněni vojenskou diktaturou Juana Vincenteho Gómeze. Tohle vytvořilo kurz pro celé 20.století. Druhá polovina 20.století byla zaplavena hroznou korupcí, naše ropné zdroje byly zneužity. Chudoba byla 80%. Cílem naší revoluce je přivést tohle číslo na nulu. Tohle je jeden z cílů, který byl určen velitelem Chávezem, našim prezidentem, na dalších šest let. A my to provedeme. Už i tak jsme snížili chudobu z 27% na 7%.
Velký počet lidí pořád patří pod hranici chudoby, na tom ale pracujeme. Např.provádíme nový vzdělávací plán. Dobré vzdělání, to je také zadarmo, je jedním z hlavních cílů bolivárijské vlády. Také provádíme reformy pro zdravotní péči, bezpečnost jídla a zaměstnanost. Pořád sledujeme úrovně výplat pracujících lidí. Koncem roku 2012 klesla nezaměstnanost z 20-25% na 5%. Dosáhli jsme spousty věcí v sektoru sociální péče. Zatímco se nezaměstnanost v Evropě pohybuje mezi 20-25% a vlády škrtají penze a platy, naše revoluce 21.století nám pomáhá vytvořit sociální model, který Venezuelanům dovolí vybudovat vlastní zemi.
EG: V prosinci, před svou poslední operací, prezident Chávez oznámil, že vy budete jeho nástupcem v případě, pokud nebude moct zůstat v úřadu a ve vedení Bolivárijské revoluce. Jak byste pospal osobnost Nicolase Madura?
NM: Každý z nás je hlavním a nejdůležitějším bojovníkem, mužem z ulice. Chodili jsme do práce, nebo jezdili metrem. Boje jsme se účastnili od dětství. Caracas a jeho různá místa byla našim bojištěm, kde jsme se účastnili studentského hnutí a hnutí alternativních odborů, které se datují do 90tých let, když se Hugo Chávez objevil jako lídr. Když se objevil na veřejnosti a 4.února 1992 promluvil k národu s baretem, tak jsme si řekli: „Tohle je naše cesta, kterou bychom se měli ubírat.“ A od té doby nebylo jediného dne, kdy bych nepracoval pro Cháveze, protože práce pro něj znamená práce pro dobro země.
To bude pokračovat do posledního nádechu.
Nevěříme ve „vytváření úspěšných kariér v politice“, jak jsou popsány aspirace některých lidí. Takové myšlení patří do buržoazní politické kultury, která v naší zemi už není. Jedinou kariéru, kterou známe, je revoluční boj, jako vojáci bojující pro Chávezův cíl. A tím jsme: vojáky, kteří bojují pro Chávezův cíl a zajdeme tak daleko, kam nás povinnosti dotlačí.
Saúdský náborový plynovod pro Al-Kájdu funguje na plné pecky
Podpora Al-Kájdy saúdskou vládou a jejími odnožemi opět jede na plné pecky. Podle méně zmiňované zprávy ze Středního východu vyprazdňuje saúdská vláda vězeňské cely s odsouzenými k smrti, některé odsouzené za pašování drog a znásilnění a k useknutí hlav za slavném „Usekávacím náměstím“ v Rijádu, výměnou za jejich „džihád“ v Sýrii. Saúdové pro svou jistotu drželi rodiny vězňů jako rukojmí.
Podle zprávy agentury Assyrian International News Agency (AINA) saúdské ministerstvo zahraničí zrušilo trest smrti několika vězňům výměnou za jejich boj proti vládě prezidenta Bashara Asada. CIA a britská MI6 poskytovala informace, zbraně a výcvik džihádistů, ke kterým se připojili také džihádisté z Libye, kteří byli vyzbrojeni CIA pro svržení Muammara Kaddáfího. Bývalý britský ministr zahraničí Robin Cook krátce před svou podezřelou smrtí v roce 2005 pro Guardian napsal, že Al-Kájda byla databáze CIA pro žoldáky, finančníky a prostředníky používanými CIA v boji proti Sovětům v Afghánistánu: „Po celá 80 letá byl (Usáma bin Ládin) vyzbrojován CIA a financován Saúdy, aby vedl džihád proti ruské okupaci Afghánistánu. Al-Kájda, doslova „databáze“, byla původně počítačovou složkou tisíců mudžahedýnů, kteří byli rekrutováni a cvičeni s pomocí CIA na porážku Rusů.“
Teď to vypadá, že Al-Kájda a její odnož v Islámském Maghrebu (AQIM), byly znovu oživeny, jenže ne na boj proti Sovětskému svazu, který od roku 1991 neexistuje, ale na boj proti arabským socialistickým vládám podporovaných Rusy: v Iráku, Egyptě, Tunisku, Libyi, v Jižním Jemenu, Sýrii a v Alžírsku. Ve svém svědectví před Kongresem ministryně zahraničí Hillary Clintonová poprvé přiznala, že při útok na zařízení na těžbu plynu v Alžírsku byli zapojeni džihádisté z Libye. Tito stejní džihádisté byli 11.září 2012 zapojeni v útoku na americkou diplomatickou budovu v Benghází, při kterém byli zabiti čtyři Američané, včetně amerického velvyslance Chrise Stevense. Při nedávném útoku na alžírské zařízení zemřeli tři Američané. Výsledkem operace CIA a MI6 pro znovuoživení Al-Kájdy jako efektivní bojovné síly na Středním východě zemřelo celkem 7 Američanů, tisíce cizinců a desítky tisíc Syřanů a Libyjců. Podpora saúdskoarabského programu CIA vložila nový život do vysvětlování tajemství obklopujícího útok na budovu v Benghází a plynové zařízení v Alžírsku. Místo bombardování Clintonové otázkami o Benghází by skeptičtí kongresmani měli zatápět pod nohama přicházejícímu šéfovi CIA Johnu O´Brennanovi, důvěrníkovi pro národní bezpečnost prezidenta Obamy a tajných služeb a veteránovi CIA. Co Brennan věděl o saúdském programu pro dodávání jednotek Al-Kájdy do Sýrie a Libye a odkdy?
Přítomnost Al-Kájdy v severní Africe je využívána pro obhájení masivního stěhování amerických vojenských jednotek od Mauritánie po Somálsko.
Vězni propuštění ze saúdských věznic na boj proti Asadovi, proti Kaddáfímu v Libyi a proti šiítské vládě Nouriho Malikiho v Iráku zahrnovali občany Saúdské Arábie, Iráčany, Jemence, Palestince, Súdánce, Jordánce, Afghánce, Syřany, Egypťany, Kuvajťany, Pákistánce a Somálce.
Tohle není poprvé, co je saúdské ministerstvo vnitra přímo spojeno s Al-Kájdou. 21.dubna 2006 WMR uvedl: „Saúdští informátoři odhalili, že členové Al-Kájdy běžně cestují přes Rijád do Pákistánu a pak k Afghánskému Talibanu. Insideři uvádějí, že Salmanova (guvernér Rijádské provincie prince Salman) kancelář zařídila hotovost, hotely a letenky pro členy Al-Kájdy.“ Salman je teď korunní princ, dědic saúdského trůnu a ministr obrany.
Pravost přísně tajného saúdského dokumentu byla neoficiálně ověřena saúdskou vládou a také vládami Jemenu a Ruska.
Překlad saúdského dokumentu:
V souladu s telegramem Královského soudu č. 112 s datem 04/19/1433 [3.března 2012] a v souvislosti s obviněnými vězni v královských věznicích k popravám mečem, vás informujeme, že jsme v kontaktu s obviněnými zločinci, kteří byli odsouzeni za pašování drog, vraždy, znásilnění, jsou to příslušníci následujících států: 110 Jemenců, 12 Palestinců, 212 Saúdů, 96 Súdánců, 254 Syřanů, 82 Jordánců, 68 Somálců, 32 Afghánců, 94 Egypťanů, 203 Pákistánců, 23 Iráčanů a 44 Kuvajťanů.
Dohodli jsme se s nimi, že jim bude trest smrti odpuštěn a jejich rodinám a milovaným výměnou za propuštění obviněných a za jejich výcvik a džihád v Sýrii bude poskytnut měsíční plat, nebudou ale moci vycestovat ze Saúdské Arábie.
S pozdravem
Ředitel úřadu ministerstva vnitra,
Abdullah bin Ali al-Rmezan
Tohle není poprvé, co tajný dokument poukázal na saúdskou ochranu drogových dealerů. Když byl saúdský princ Nayif v roce 1999 přistižen při pašování kokainu, saúdské ministerstvo vnitro v roce 2000 informovalo Paříž, že pokud proti Nayifovi vznese obvinění, tak bude zrušen lukrativní obranný kontrakt s francouzskou firmou Thales za 7 miliard dolarů, Project SBGDP (Garde Frontiere). Detaily jsou popsány v tajné francouzské diplomatické depeši, kterou WMR získal. Kokain pašovaný Nayifem byl použit k financování Al-Kájdy v Afghánistánu a hotovost placená teroristům procházejícím přes Rijád byla placena ministerstvem vnitra z drog. CIA si toho byla vědoma a platby rekrutům Al-Kájdy podpořila, jako tomu dělá dnes s rekruty propuštěnými ze saúdských věznic a placenými prostředníky saúdské vlády.
Úniky Syrské elektronické armády: Katar nabízel Rusku ochranu námořní základny v Sýrii
Po týdenním odkladu vydání tajných dokumentů, které získala skupina syrských hackerů, libanonský deník Al-Akhbar a syrský web Breakingnews.sy vydávají první překlady první epizody „syrských úniků.“ Jde o pět diplomatických telegramů katarského ministerstva zahraničí, dva z nich obsahují konverzaci mezi katarským premiérem a ministrem zahraničí Hamádem bin Jassimem al-Tánim a egyptským prezidentem Mohamedem Morsim ze září 2012, ve kterém Jassim mluvil o ochraně ruské námořní základny v Tartusu Svobodnou armádu Sýrie, když Rusko nechá Bashara Asada jít. V jedné části konverzace stojí:
Prezident Morsi: Neexistuje šance pro reformy. (Asad) Musí odejít.
Bin Jassim: Nabídli jsme mu to a byla to vskutku silná řeč.
Prezident Morsi: Proč saúdský král z ničeho nic přišel s dialogem mezi vírami, když jsme o syrském problému dohodli?
Bin Jassim: I pro nás to bylo překvapením. Setkali jsme se ním a nezmínil to.
Prezident Morsi: Chceme zastat vážný názor.
Bin Jassim: Myslím, že všechno se změní po nadcházejících amerických a německých volbách. Pokud se Obama vrátí do Bílého domu, tak nebude muset čekat až do února. Může to udělat automaticky a to se už zavázal.
Prezident Morsi: Pokud by se Íránci řešení zúčastnili, tak by tím získali a mohli si tak vytvořit bližší vztahy s Tureckem a státy z Perského zálivu.
Bin Jassim: Další jména už zvažují. V minulosti jsme s nimi měli dobré vztahy a máme společná (ropná) pole, o Sýrii ale bohužel nesouhlasíme. Rusové můžou syrský režim ukončit jediným slovem, pokud si budou přát. Mluvil jsem s prezidentem Putinem po telefonu 40 minut a nebyla to dobrá konverzace, i když s ním mám excelentní vztahy. Teď ztrácejí balanci a zoufale hledají řešení.
Prezident Morsi: Proč ho chtějí?
Bin Jassem: Mají v Sýrii námořní základnu a řekli jsme jim, že pro ně zařídíme dohodu mezi nimi a Svobodnou armádou, jenže odmítli.
Prezident Morsi: Jsou součástí problému a on bude muset odejít.
Loni v srpnu přijel do Egypta katarský emír Hamád bin Chálifa al-Tháni a daroval Egyptu 2 miliardy dolarů. Diplomatické protokoly dále odhalují co dál tímto Katar získal – totální invazi do Egypta. Katar půjčil Egyptu 2 miliardy dolarů s 1,5% úrokem přes Katarskou národní banku ve třech částkách – první 30.9.2012, druhou 30.10.2012 a třetí 30.11.2012. Dále si Katar pochvaloval egyptskou pracovní sílu v Kataru a rozšířil ji podle svých požadavků.
Se dvěma miliardami dolarů dále zařídil:
- komerční lety mezi dvěma zeměmi
- katarské investice do části Mezinárodního letiště v Káhiře
- zvláštní halu pro aerolinky Qatari Airways na letišti v Káhiře
- povolení pro přelet egyptských obloh soukromou letkou emíra hodinu po jeho žádosti
- egyptská strana schválila katarskou žádost pro vytvoření továrny na ocel společností Qatar Steel
- vznik elektrárny v oblasti Východní Tafri a posílání energetické produkce na podporu katarských průmyslovým projektů ve stejné oblasti
- vznik katarské průmyslové zóny
- vytvoření logistické vesnice
- vytvoření egyptsko-arabské korporace pro pro velké turistické projekt na pobřeží Středozemního moře
- vytvoření katarsko-egyptské investiční firmy zapojené v Africe. Katarská strana je zastupována společností Qatari Hasad
Kromě dvou miliard dolarů vložil Katar do Egypta dalších 8 na své projekty.
Poslední část první epizody syrských úniků odhaluje schůzku mezi katarským korunním princem, jeho dědicem a tureckým ministrem zahraničí Ahmetem Davutogluem, ve které zaznělo, že „Asad zvítězí, pokud zůstane u moci do roku 2014.“
Fabius přiznal francouzské selhání
Francie říká, že vývoje událostí v Sýrii se otočily proti tomu, v co Francie doufala, a to zvláště pád prezidenta Bashara Asada.
Francouzský ministr zahraničí Laurent Fabius ve čtvrtek řekl: „Věci se nehýbou. Řešení, ve které jsme doufali, a tím myslím pád Bashara Asada a příchod (opoziční) koalice k moci, se nestal.“
V prosinci 2012 Fabius řekl, že se „blíží konec“ syrského prezidenta. Jenže svůj postoj na situaci v Sýrii změnil, když řekl, že se snahy o svržení syrské vlády nepohnuly nikam.
http://www.presstv.ir/detail/2013/01/25/285425/france-says-things-not-moving-in-syria/
Mali: Katar má na co odpovídat
Na ropu bohatý Katar má osobní zájem v krizi v severním Mali, podle několika zpráv, které byly sesbírány francouzskými poslanci, roste podezření, že se Dauhá straní k rebelům, aby rozšířilo svůj regionální vliv.
Dva francouzští politici minulý týden obvinili Katar z materiální podpory separatistů a islamistů na severu Mali, tím přispěli spekulacím, že emiráty hrají tajnou roli v šíření fundamentalismu v Africe.
Francouzská pravicová vůdkyně Marine Le Penová a senátorka z komunistické strany Michell Demessine obě řekly, že Katar má na co odpovídat.
“Pokud Katar namítá francouzskému zapojení v Mali, tak je to proto, že intervence riskuje zničení těch nejfundamentálnějších spojenců Dauhá.“ odpověděla Le Penová v prohlášení na stránkách své strany na žádost katarského premiéra Šejka Hamáda bin Jassema al-Tániho o dialog s islamisty.
Peníze z Dauhá
První obvinění o zapojení Kataru s tuaregskými separatisty a islámskými skupinami se objevilo v červnu 2012 v respektovaném francouzském týdeníku Canard Enchainé.
Týdeník citoval nejmenovaný zdroj z francouzské vojenské rozvědky: „MNLA, Ansar al-Dine napojená na Al-Kájdu a MUAJO dostaly všichni peníze z Dauhá.“
O měsíc později Sadou Diallo, starosta severního malijského města Gao [které padlo islamistům] rádiu RTL řekl: “Francouzská vláda moc dobře ví, kdo tyto teroristy sponzoruje. Např.Katar pokračuje v každodenním posílání tzv.pomoci a jídla na letiště v Gao a v Timbuktu.“
Přítomnost katarských nevládních organizací na severu Mali není tajemstvím. Loňské léto, po separatistickém ovládnutí, byl Katarský Červený půlměsíc jedinou humanitární organizací, která dostala přístup do velkého území.
Jeden člen katarského humanitárního týmu AFP na konci června řekl, že prostě „přišli do Gao, aby zhodnotili humanitární potřeby regionu co se týče, vody a elektřiny.“
http://www.france24.com/en/20130121-qatar-mali-france-ansar-dine-mnla-al-qaeda-sunni-islam-doha
Česká občanska agentura 