ReyhanliGate: Utajování a změna příběhu bombového útoku u hranice se Sýrií

Vedla hádka mezi tureckou vládou AKP a kultem imáma Fethullaha Güllena ke smrti 52 tureckých občanů?

0529_reyhanliReyhanli, město v turecké provincii Hatay u syrské hranice, bylo minulý měsíc zasaženo dvojím bombovým útokem – 52 mrtvých je velice smutným záznamem. Bylo zatčeno 17 tureckých marxistů. Ti údajně zločin spáchali na příkaz Mukhabaratu, tajné policie syrského diktátora Bashara Asada.

Kritika turecké vlády směrem k její politice proti Sýrii se po útoku v Reyhanli stala téměř všudepřítomná. Obrovské demonstrace ve městě vyústily v konfrontaci s pořádkovou policií.  Ironií je, že velká většina lidí v Hatayi volila AKP.

Spousta Turků se zastává názoru, že přelévání násilí ze Sýrie do Turecka následuje rozhodnutí vlády dát syrským rebelům aktivní podporu. Kritici mají pravdu v tom, že předchozí války v sousedních zemí nepřinesli Turecku tolik škody kvůli pasivní politice vlády.

Prázdné ruce

0529_reyhanli2Syrský režim chtěl zvýšit tlak na tureckou vládu a tak některým stoupeneckým marxistům v Turecku nařídil zasáhnout Reyhanli dvěmi bombami v autech. Tak to alespoň vidí Ankara. Odporuje to ale logice.

Premiér Erdogan, který běžně prosí Washington o americkou válku v Sýrii, dostal s tragédií v Reyhanli nový argument. Takovou zprávu mohl použít poté, co vyšetřovatelka OSN Carla del Ponteová nedokázala najít využití chemických zbraní ze strany syrské vlády.

Krátce před jeho návštěvou USA měl Erdogan prázdné ruce a jen díky dvojímu útoku v Reyhanli mohl ve Washingtonu položit něco na stůl. Je těžké uvěřit, že by si to Asad předem nerozmyslel. OK, stejně nebylo pravděpodobné, že Erdogan Obamu přesvědčí, aby začal proti Sýrii válku, jenže nemohlo být vyloučeno, že Obama pošle více vojenské podpory syrským rebelům. Je těžké si představit, že Asad chtěl docílit něčeho takového.

Ediboglu

Mehmet Ediboglu z Lidové Strany Republikánů (CHP), z vrchní opoziční strany v tureckém parlamentu, tvrdil, že zatčení Marxisté jsou nevinní. Zprávy naznačují, že jejich přiznání na Ediboglua neudělala dojem. To je pochopitelné – přiznání nejsou v Turecku nějak relevantní, když zvážíme tureckou reputaci s ohledem na „zvláštní vyslýchací techniky.“

Podle Ediboglua byl útok na Reynhali proveden skupinou Jabat Al-Nusra, syrskou skupinou napojenou na Al-Kájdu, s ambicemi pro vytvoření sunnitského režimu v Sýrii. Takže, co přesně neo-ottomanská vláda AKP v Turecku chce?  Tento vzájemný cíl se kryje se spoustou zpráv o tom, že Al-Nusra dostává zbraně z Turecka.

Al-Nusra by preferovala, kdyby se Turecko s Asadem vypořádalo jednou pro vždy. Erdoganovi by se to nejspíš líbilo, jenže to odmítá, dokud Obama bude váhat se zatažením Spojených států do další války kvůli negativnímu veřejnému mínění. A co víc, Erdogan a Obama se oba bojí účinného syrského systému protiletadlové obrany. A když Asad pokračuje v potlačování vzpoury, tak Al-Nusře dochází čas.

Pod těmito okolnostmi se výbuchy odehrály. Přitahuje to pozornost k jistým vývojům; jako k Erdoganově poznámce po Reyhanli, že on sám se do války se Sýrií nenechá zatáhnout. S odkazem na Asada to nedává smysl. Co by Asad tureckou ofenzivou proti Sýrii získal? A na druhou stranu by z toho těžila Al-Nusra. Pravděpodobně se Erdogan prořekl.

Krom toho, výbuchy v Rewyhanli jasně nesou znaky syrských teroristů. Je zvláštní, že k jednomu z aut byla přivázána osoba měděným drátem.

Mezi oběťmi byli zatím identifikovaní jen Syřané. Zajímavé, když někdo zváží, že poměr mezi Syřany a Turky v multi-etnickém městě je 50/50. A to nezmiňuji fakt, že policie v Reyhanli nedokázala oblast po explozích zabezpečit – tím ulehčila zmizení důkazů…nebo objevení.

Redhack

Situace začala být pro tureckou vládu ostudnou, když skupina počítačových hackerů Redhack vydala dokumenty dokazující, že turecké úřady moc dobře věděly, že Al-Kájda/Al-Nusra plánovala útok v Turecku proti Sýrii. Turecká vláda nemohla pravost dokumentů odmítnout, zůstala ale ve své pozici a tvrdila, že je za útok zodpovědný Asadův režim. V rámci krizového managementu vláda prostě řekla, že to byla tajná zpráva, ke které bezpečnostní služby nemají přístup! Následně byl zatčen činitel Jandarmy (turecká vesnická policie), který dokumenty skupině předal. Redhack odmítl, že by s daným činitelem byl v kontaktu a volal po jeho propuštění.

MIT/Policie

Než do hry vstoupil Redhack, z Reyhanli se navzájem vinila policie a MIT (národní zpravodajská služba Turecka). MIT řekla, že policii uvědomila tři dny před útokem. Policie argumentovala, že chtěla zatýkat, ale MIT ji řekla, ať počkají. Najevo vyšel také záhadné přeřazení policejního šéfa Reyhanli pár dnů po útoku. Před svým dojezdem do USA Erdogan zmínil „problém v komunikaci“ mezi bezpečnostními službami a oznámil vyšetřování.

Zajímavými detaily jsou fakta, že lídr MIT Hakan Fidan je Erdoganův důvěrník, a že stoupenci imáma Fethullaha Güllena mají v polici velký vliv. Zvláště, když nedávno mezi Erdoganem a Güllenem nastal konflikt – oba dva se navzájem napadali před média. Pozorovatelé v Turecku si jsou celkem jistí, že „komunikační problém“ mezi MIT a policií mohl být falší kapitolou konfliktu premiéra a kazatele.

Gülen, který většinou souhlasí s washingtonskými pozicemi, je naštvaný Erdoganovou návštěvou Gazy a Západního břehu. Má také výhrady o rozhovorech mezi MIT a lídrem PKK Abdullahem Öcallanem. Güllen prvně tento mírový proces podpořil, ačkoliv to tak nevypadalo. Možná to tak řekl, protože to od něj Washington požadoval. Bez pochyby se pozorně dívá na vzestup vlivu jeho hnutí na kurdskou část Turecka po dohodě Erdogana a PKK. Poznámky v Güllenovych médiích to často naznačují.

Güllenova strana?

0529_reyhanli3Mezi Erdoganem a Güllenem je spousta problémů. Minulý týden byl Erdoganův mluvčí Fehmi Koru mezi pozorovateli, kteří prohlásili, že Güllenovo hnutí zvažuje v Turecku vytvořit vlastní stranu, i přes nespokojenost AKP. To je význačné, pokud někdo zváží Güllenova prohlášení, že jeho hnutí nemá politický záměr. Na druhou stranu ale je politické to slovo, kterým by se hnutí dalo popsat, takové bylo od počátečních dnů. Taková strana by byla pro Erdogana těžkým břemenem. Jednoduše by ztratil polovinu, možná i víc, svých hlasů.

Zda to dojde až sem není jasné. Právě teď nás ale zajímá, zda konflikt mezi Güllenem a Erdoganem nepřispěl k důvodům, proč bombový útok v Reyhanli nebyl zastaven. V každém případě, po krvavé události nastal čas uvažování na nejvyšší úrovni. Prvním drbem bylo, že Erdogan osobně zajede do Pensylvánie, aby se s Güllenem setkal. To by bylo vyloučeno, protože už podle tureckých pohraničníků by se musel pod Güllena zařadit jako host.

Takže Erdogan poslal svého premiéra Bülenta Arince. V prohlášení týkající se schůze Arinc jakýkoliv konflikt mezi vládou a Güllenem odmítl, pouze dodal, že „nám chce ukázat sensitivitu regionálních a mezinárodních problémů.“ Asi ve stejnou dobu konflikt odmítal i Güllenův oddaný sloupkař Ekrem Dumanli. Všechno tohle je nepodstatné. Jenže na žádné straně nebyla známka jakéhokoliv úniku do médií – a to je náznak jistého pochopení. Proto si myslím, že nějakou dobu o hádce mezi Erdoganem a Güllenem neuslyšíme. Je ale nepravděpodobné, že to tak zůstane dlouho. Vzájemná chuť po moci premiéra a kazatele ujistí, že oba brzy najdou sami sebe a každý svým způsobem.

http://www.boilingfrogspost.com/2013/05/29/reyhanli-gate-the-cover-up-changing-story-on-the-turkey-syria-border-town-bombing/

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s