Člověk v tísni jako nástroj globalismu

V jednom z posledních článků o neziskových a humanitárních organizacích, které financují Al-Kájdu a další podezřelá individua na severu Sýrie, v Turecku a Jordánsku, se objevila zmínka o české nevládní organizaci Člověk v tísni. Česká neziskovka se zdá být velice výdělečným byznysem s dobrou kampaní a celkem velkou podporou v zahraničí, včetně Amerického Ministerstva zahraničí, organizací napojených na CIA, průmysl holokaustu a globalistické operace. Tato síť je vskutku velice široká.

Kdo financuje Člověka v tísni?

Člověk v tísni na svých stránkách uvedl jen dary za rok 2011. Tento velice zajímavý seznam by se dal přeložit jako „kdo z koho v mezinárodní síti podezřelých nevládních organizací.“

člověkvtísnifinance

Pod nadpisem „Nadace a nevládní organizace“ můžeme hned jako první spatřit National Endowement for Democracy (NED), nechvalně známou NGO, která se podílela na propagaci tzv.Arabského jara, nebo také útoků na socialistické vlády v severní Africe a na Středním východě. NED byl založen americkým prezidentem Ronaldem Reaganem v 80tých letech v rámci „Projektu demokracie“ a od této doby provádí podvratné aktivity po celém světě. Mezi jejími prvními počiny byla podpora nikaragujských Contras ve spolupráci s Oliverem Northem.

Další rukou globalistů je Nadace Open Society Fund Praha. Po návštěvě stránek OSF už ani nemusíme dál pátrat. Hlavním sponzorem je George Soros, ambasády Británie a USA v Praze a Google.

OSF

Dalším podezřelou orgainzací je International Rescue Comittee. Podívejte se, kdo dostal její cenu svobody za posledních 22 let. Bill Clinton, usvědčený vrah George H.W.Bush, Madeline Albightová (prohlásila, že 1 milion mrtvých iráckých dětí „stál za to“), Václav Havel, John Mccain a….George Soros….

IRC

Fordova Nadace je samostatnou kapitolou. Od 60tých let minulého století je veřejným tajemstvím, že tato nadace je financována CIA. Tato nadace si už od svého vzniku vybírala anti-levicové lidskoprávní organizace, které se zaměřují na lidská práva amerických oponentů. Mezi nejznámější zaměstnance Fordovy nadace patří matka amerického prezidenta Baracka Obamy, Ann Dunhamová. Její celá historie CIA je zdokumentována např. zde.

Po stručném a krátkém pohledu do financí Člověka v tísni se zdá, že zde končí peníze americké vlády. To ale ještě není vše. Je zde také celkem velký seznam korporací, včetně Mirosofotu a dalších korporátních gigantů působících v ČR – Vodafone, O2, Škoda a samozřejmě také Česká televize.

„Pacifismus se šíří jako mor“

Úplně samostatnou kapitolou je bývalý ředitel organizace Tomáš Pojar. Pojar pracoval pro člověka v tísni 10 let a vysloužil si kritiku za článek z 21.2.2003 pro Lidové noviny s názvem „Pacifismus se šíří jako mor.“ Tehdy napsal:

Pokud nebude irácký vůdce Husajn svržen, budou v platnosti sankce OSN a program ropa za potraviny. Výsledkem budou nové prezidentské paláce a další zbídačování Iráčanů. Z jejich peněz bude vypláceno odškodné rodinám palestinských sebevražedných atentátníků. Vše bude v souladu s mezinárodním právem a Evropa bude apelovat na bagdádský režim, aby se choval slušně.
Demonstrace se konat nebudou. V Paříži, Berlíně ani v Bagdádu. Leda až ve chvíli, kdy svět obletí fotografie vyzáblých dětí z bagdádské nemocnice. Na transparentech se dočteme, že za to může Bush.

Nevím proč, ale asi je třeba to stále opakovat. Saddám Husajn je diktátor. Některé lidi poslal nesmyslně na frontu, na jiné vypustil smrtící plyn. Další postřílel ve vězení. Rozpoutal dvě války.

Hitler, Stalin, Pól Pot, Mao Ce-tung jsou masovými vrahy. Mají na svědomí desítky milionů obětí. Jejich činy jsou neospravedlnitelné, na jejich režimech nelze najít cokoli dobrého.

……….

Při pohledu na davy demonstrujících se ze mě stává Bushův volič. I generál Wesley Clark by byl dobrým prezidentem. Škoda jen, že nemám americké volební právo.

Žijeme ve světě, kde je Che Guevara hrdinou a Libye předsedá komisi OSN pro lidská práva. Svastika se příliš nenosí, srp a kladivo ale nevadí. Castro je obdivován nehledě na to, že má v žalářích 300 vězňů svědomí. V Severní Koreji existuje funkční gulag a dva miliony lidí tam kvůli vládní politice zemřelo hlady. Na transparentech demonstrujících po celém světě se však stále častěji dočítám, že za to může Bush. A myslí si to čím dál větší počet evropských politiků. Ta choroba se šíří jako mor.

Válkám je třeba předcházet a vojenskými zásahy šetřit. Kdyby však Washington nezbrojil, psal bych tento článek do samizdatových Lidovek. Kdyby Izrael nebombardoval irácký jaderný reaktor, Husajn by byl dnes přinejmenším vládcem Kuvajtu. Kdyby nedošlo k intervenci na Balkáně, byli by tam i dnes vyháněni lidé a seznam mrtvých by rostl. Bez vojenského zásahu by v Afghánistánu pokračovala občanská válka.Kdyby nebylo Spojených států, nedošlo by k jedinému výše zmíněnému zásahu. Evropa by prohlašovala, že válka je špatná, a diktátor by masakrovali další nevinné oběti. Bezbřehý pacifismus může mít na svědomí daleko více lidských životů než dobře provedený vojenský zásah.

(zdroj)

Tomáš Pojar není ledajakou figurou. Po svém odchodu z Člověka v tísni se stal náměstkem Ministerstva zahraničí, kdy se zasluhoval o výstavbu amerického radaru v Brdech. V roce 2010 se pak stal českým velvyslancem v Izraeli. V jeho resumé také stojí „pracoval ve Spojených státech a Izraeli.“ (zdroj) Na tento post neusedl náhodou. Bylo to díky jeho otci Miloši Pojarovi, který byl prvním československým velvyslanecem v Izraeli. Karel Schwarzenberg o něm prohlásil, že „se postaral o obnovení česko-izraelských vztahů.“ Kníže Schwarzenberg je také součástí této sítě. Nedávno byl hostem české židovské lobby „Česko-izraelského fora.“

nekrologu Miloše Pojůara Ministerstvo zahraničí napsalo:

Roku 1990 nastoupil na československé Ministerstvo zahraničních věcí a poté se stal po 23 letech dosavadního diplomatického prázdna československýmvelvyslancem v Izraeli. V únoru 1990 odcestoval do Tel Avivu, kde našel budovua zařízení ambasády v katastrofálním a neobyvatelném stavu. Již v dubnu však dokázal svou typickou energií tyto překážky překonat a úspěšně zorganizovat návštěvu prezidenta Havla a celosvětové setkání Židů původem z Československa a s tím spojené vzpomínkové a kulturní akce. Často pakvyprávěl, jak silný to byl zážitek, když tisíce lidí v jeruzalémské síni Binjanej-ha-uma zpívaly naši hymnu Kde domov můj.

Miloš Pojar byl také autorem několika publikací o Izraeli a byl zapojen v několika organizacích:

Miloš Pojar byl členem Česko-německého fondu budoucnosti a hostujícím pedagogem na New York University in Prague. Do posledních dnů života pracoval na velké monografii o Tomáši Garrigue Masarykovi „Masaryk a Židé“. Významným způsobem se zasloužil o založení European Shoa Legacy Institute v České republice, nedocenitelná byla jeho činnost jako pověřence České republiky v ITF (International Task Force for International Cooperation on Holocaust Education, Remembrance, and Research).

Tučně jsou zvýrazněné dvě oraganizace, které se zaměřují na vzdělávání a památku holokaustu. Evropský institut ŠOA (European Shoa Legacy Institute) založilo České Ministerstvo zahraničí a na stránkách této organizace je uvedeno, že je kromě české vlády placený také Americký Ministerstvem zahraničí a Izraelským Ministerstvem pro starší občany.

šoa

Miloš Pohar byl také v čele Mezinárodní aliance pro vzpomínku na holokaust během českého předsednictví. V roce 2009 byl předsedou konference Výboru pro zorganizování majektu z éry holokaustu. Na seznamu účastníků a členů výboru konference je spousta členů židovské komunity, tehdejší vlády, židovského muzea, památníků v Terezíně a také tři členové Fora 2000, což je další globalistická nadace Václava Havla. V poradenské radě byl také americký vyslanec pro holokaust Chritian Kennedy.

2009prague

Forum 2000 stojí za zmínku též. Mezi účastníky tohoto fora se od roku 1997 objevil Dalaj Láma, Západní figurka v Tibetu, válečný zločinci Šimon Peréz, Henry Kissinger, Madeline Albrightová a další. Forum se tak nějak stalo nástrojem pro propagaci jistých figur.

Po smrti Miloše Pohara pokračoval v jeho odkazu jeho syn Tomáš. V současné době se spekuluje, že jej na postu velvyslance v Izraeli nahradí další globalistický poskok Saša Vondra a Pojar se přesune na místo Úřadu pro zahraniční styky a informace. Člověk v Tísni mezitím pokračuje ve svém byznysu bez Pojara. A to ve velkém. Z křesťanské organizace se stává jen zástěrka pro nelegální aktivity ve jménu imperialismu a globalismu. Je to stejná nevládní organizace jako všechny další.