GCC: Loutková monarchie Rockefellera a Rothschilda

Dean Henderson 

americans-train-syrian-rebels.si_-e1388262751924Nikoho by nemělo překvapovat, že šest národů, které tvoří Radu pro spolupráci státu Perského zálivu (GCC) žádalo své západní ochránce, aby uvalili na Libyi bezletovou zónu. Nebo to, že tyto stejné monarchie vyzbrojují stejné teroristy z Al-Kájdy, které v Libyi chránili, a poslali do Sýrie, aby svrhli Asadovu vládu.

Proč by tyto arabské státy – Saúdská Arábie, Kuvajt, Bahjran, Spojené Arabské Emiráty, Omán a Katar – požadují válku proti těmto arabským producentům ropy? Na místě je krátká historie GCC.

(Úryvek z 5.kapitoly Šejk z perského zálivu k pronájmu z knihy Big Oil & Their Bankers…)

Rozhodujícím momentem byla Íránská revoluce v roce 1978. Se svrženým Shahem a znárodněným íránským konsorciem Čtyři jezdci – Exxon Mobil, Chevron Texaco, BP Amoco a Royal Dutch/Shell – a jejich vlastníci Rockefeller a Rotschild chtěli vytvořit systém pro lepší bezpečnost pro ovládání nezpracované ropy z Perského zálivu. Dům Saúdů se rychle stával světelnou tyčí pro arabské nacionalisty, kteří monarchii považovali za západní náhradní matku.

Ministerstvo zahraničí chtělo zmírnit tlak vyvíjený na Saúdy hledáním dalších regionálních lídrů, kteří by chtěli provádět stejné quid pro quo výměny ropy za zbraně, které v Království platilo od 50.let. Dohodla zahrnovala americké vyzbrojování Domu Saúdů na ochranu proti zahraničním a domácím nepřátelům. Výměnou Saúdové posluhovali jako “ohánějící se producent”, Západu zajistili stálou a relativně levnou dodávku ropy. Zatímco americké firmy jako SAIC, Booz Hamilton, TRW a Vinnell Corp cvičily Saúdské národní gardy, pákistánští a egyptští piloti (Saúdům nebylo důvěřováno) byli cvičeni na pilotování stíhaček F-15 pro ochranu Saúdského Království. Saúdové se naoplátku stali hlavním finančníkem celosvětových tajných operací CIA, MI6 a Mossadu, včetně těch na Libyi z Čadu ovládaném společností Exxon Mobil.

Zatímco region Středního východu obsahuje 66,5% celosvětových ropných rezerv, břehy jihovýchodní strany Perského zálivu, vlastněné Saúdskou Arábií, Kuvajtem, Katarem, Bahrajnem, Ománem a Spojenými Arabskými Emiráty, obsahuje 42% celosvětových rezerv. Saúdové mají 261 miliard barelů, to je více jak dvojnásobek toho, co jakýkoliv stát, a 26% celosvětových rezerv. Království pokrývá asi 60 velký ropných a plynových polí, která denně produkují 10 milionů barelů. Obrovské pole Ghawar je zatím největším na světě. Další největší celosvětové rezervy najdete v Iráku (112 miliard barelů). SAE jsou třetí s 97,8 miliardami barelů. Kuvajt má 96,5 miliard.

V roce 1981 vedly vlády USA a Saúdské Arábie snahu o vytvoření Rady pro spolupráci států Perského zálivu (GCC) skládající se ze Sadské Arábie, Kuvajtu, Kataru, Bahrajnu, Ománu a SAE. Všechny země kromě Ománu jsou členem OPEC. Vytvoření GCC si vyžádalo okamžitou kritiku od Libye, Sýrie, Iráku a PLO, kteří řekli, že dohoda rozděluje Ligu Arabských států do mají a nemají.

Bankéřské státy jsou náchylní k levnému prodávání ropy Čtyřem jezdců, jejich země už jsou dávno rozvinuté a jakékoliv zisky z ropy mohou být zrecyklovány do globálních investicí, ze kterých těží elity daných zemí. Industrializované státy potřebují vyšší cenu ropy, na vybudování své infrastruktury a na splácení obrovských dluhů západním bankéřům. Bankéřské státy OPEC jsou holubice peněz, zatímco industrializované státy jsou peněžní dravci.

Bankéřské státy GCC jsou všechny ovládány králi, které BigOil shledalo lehkými ovládat. Industrializované státy OPEC jsou obvykle více demokratičtější a pro Čtyři jezdce je těžké je manipulovat a uplácet. Tyto demokracie mají znárodněné ropné sektory, takže zisky z prodeje slouží společnosti, kdežto ropný sektor GCC je privatizován čím dál více, zisky obohacují Čtyři jezdce a jejich loutkové monarchie.

V Arabském světe založení GCC dramaticky rozptýlilo moc tradičnějších a nacionalističtějších center geopolitické moci na Středním východě, jako např. Bejrút a Damašek, a rozšířilo moc relativně krátkodobých monarchií v Perském zálivu.

Tento nový bankéřský blok rychle podepsal Ekonomickou dohodu GCC, liberalizoval své jejich ekonomiky, aby přinesl více investicí západních bank a korporací, vytvořil zónu volného obchodu a spustil přístav v Dubaji. Bahrajn se stal hlavním pobřežním bankovním centrem. Zahraniční pracovníci z chudých asijských zemí jako jsou Filipíny a Bangladéš byly pobízeny, aby do zemí vstoupily a poskytovaly levnou práci pro elitu. A tak byl vytvořen společný trh. Ropné politiky byly harmonizovány.

Podle Wall Street Journal mezi nejcennějšími měnami na světě není britská libra, americký dolar nebo švýcarský frank. Daleko cennější je kuvajtský dinar a maltská lira. Malta byla založena Maltskými katolickými křižáky s pomocí Vatikánu. Je to osa organizovaného zločinu ve Středozemním moři.

Sloupek novin al-Baath v Damašku v roce 1966 formuloval pozici národních peněžních dravců, což byl důvod k existenci OPEC. „Pro národní a progresivní složky nezůstává jiný kurz než boj na všechny způsoby,“ zapřísahaly noviny a dodaly: „pokud to povede k zastavení dodávek ropy…a uzavření ropných vrtů, aby zbavili monopolistu, defraudanta, despota této ropy.“

Defraudanti srkající čaj

Abychom plně pochopili význam vytvoření GCC musíme zmínit historii feudálního vládnutí a britské kolonizace, která vyústila v existenci šejchátů, které GCC tvoří. Historie vládnutí jedné rodiny v těchto státech udělala tyto emiráty zralé na zavedení bezpečnostního paktu ropy za zbraně jako byl např. ten z roku 1981. Jak katarský ministr ropy nedávno upřímně prohlásil: „Industrializovaný svět ochrání ropu…Domníváme se, že tohle je řádná výměna zájmů a výhod.“

V roce 1776 britská East India Company vytvořila v dnešním Kuvajtu sídlo. Když kuvajtští členové hašemitského rodinného klanu al-Sabahu, kteří sdílí své příjmení se zakladatelem Asasinů Hasanem bin Sahabem, pomohli osmanským Turkům potlačit vzpoury v jižním Iráku, šejk kmenu Muntafiq dal Sabahům lesy u Fao a Sifiyeh v jižním Iráku.

Britové v roli ochránce mořských cest v Indickém oceánu považovali Kuvajt za vysoce strategický. V roce 1900 Britové uzavřeli dohodu s Mubarakem al-Sabahem, která oddělila Kuvajt od Iráku a vytvořila z něj britský protektorát. Velká většina lidí, kteří žili v Kuvajtu, britskému plánu oponovala a chtěla zůstat součástí Iráku.

V roce 1914, uprostřed 1.světové války, britský občan v Perském zálivu slíbil Šejkovi Mubarakovi al-Sabahovi jmenování králem své vlastní země výměnou za jeho obrat a napadení vojáků Osmanského impéria v Safwanu, Mezopotámii, což je dnes na území Iráku. Sabahův klan získal frčky Velké Británie. Hašemitská monarchie v Kuvajtu vládne dodnes.

V roce 1917 Britové udělali klienta z Ibna Saúda, kterému bylo řečeno, aby na pokraji první světové války povzbudil arabské kmeny k vyhoštění osmanských Turků z regionu. Ve stejný rok Britský dům Rothchildů prosazoval Balfurovu deklaraci, získal královskou podporu pro židovský domov Palestinu. Když vytvářel středovýchodní stanici, odkud se svými sluhy mohl dohlížet na centru svého celosvětového ropného monopolu, méně se obával o Židy. O rok později byli Osmani poraženi.

Irák, Jordánsko a Saúdská Arábie byly odtrženy od Osmanského impéria a spadli pod vládu Britů, Ibn Saúd převzal kontrolu nad Saúdskou Arábií. Jeho potomstvo vytvořilo dnešní Dům Saúdů. Palestinci se stali součástí Transjordánska, které bylo ovládnuto emírem vybraným Brity. Mírové státy Ománu (Trucial States of Oman – dnes SAE), a Ománské pobřeží (dnes Omán) také dostaly status britského protektorátu. Jak Winston Churchill o 30 let později komentoval: „Emír je v Transjordánsku, kam jsem ho jedno sobotní odpoledne v Jeruzalémě usadil”.

V roce 1922 dala Dohoda v Džiddá Saúdské Arábii nezávislost od Britů, ačkoliv Koruna měla pořád vliv. Během 20.let minulého století převzal Ibn Saúd s pomocí britských vojáků více území od Osmanů, když anexoval Rijád. Od Hašemitů převzal také Mekku a Medinu.

Británie a Francie podepsali v San Remu dohodu, která rozdělila ropné koncese na Středním východě mezi obě země. Během dvou týdnů odpověděly Spojené státy Politikou otevřených dveří, která americké Jezdce poslala do hry o ropu na Středním východě. Malí američtí nezávislí producenti, jako např. Sinclair, politice oponovali, stěžovali si, že upřednostňuje ropné zájmy Rockefellera. Američtí ropní giganti Exxon Mobil, Chevron, Texaco and Gulf – první tři potomci Standard Oil Trust Johna Rockeffelera – se v rozdělení ropy spojili s British Petroleum, Royal Dutch/Shell – vlastněný převážně holandským Oranžovým klanem a rodinou Rothschildů – a francouzským Compaignie de Petroles.

Iraqi Petroleum Company (IPC) a Iranian Consortium byly ovládány evropskými společnostmi, zatímco saúdské ARAMCO americkými Jezdci. Britské protektoráty byly vykořisťovány skrz různé kombinace Čtyř jezdců.

Pobočka IPC, Petroleum Development Trucial Coast, začala v dnešních SAE těžit v roce 1935. V SAE je ropný průmysl ADCO vlastněn z 24% BP Amoco, z 9,5% Royal Dutch/Shell a z 9.5% Exxon MobilADMA je ze 14.67% vlastněna BP Amoco a z 13.33% francouzskou Compaignie de Petroles, která se změnila v Total. Esso Trading Company/Abu Dhabi je 100% vlastněná Exxon Mobil. Dubai Petoleum je z 55% vlastněná Conoco, která také vlastní 35% dubajských námořních oblastí, ve kterých má BP Amoco 33% podíl. Většina ropy SAE jde do Japonska. BP a Total mají dlouhodobé kontrakty se SAE.

Chevron a Texaco, společně přes ARAMCO a a jejich marketingovou firmu Caltex, vytvořily v bahrajnském protektorátu Bahrain Petroleum Company (BPC). Nový Chevron Texaco vlastní BCP. V Kataru Exxon Mobil ovládá sektor zemního plynu. Vlastní velkou část Qatargas, která v současné době poskytuje Japonsku 6 milionů tun zemního plynu ročně. Je také 30% partnerem ve velkém plynovém poli o Ras Luffan, které produkuje ročně 10 milionů tun zemního plynu.

BP se spojila s Gulf ve vytvoření kuvajtské Kuwait Oil Company, která dnes prodává zlevněnou ropu bývalým vlastníkům BP Amoco a Chevron Texaco (Chevron koupil Gulf v roce 1981). V roce 1949 Američtí Jezdci ovládali 42% středovýchodních ropných rezerv, zatímco anglo-holandský Jezdec 52%. Zbývajících 6% bylo vlastněno Elf Total Fina a dalšími malými společnostmi.

Začátkem roku 1961 v Kuvajtu začali Britové perským protektorátům dávat nezávislost a v roce 1971, když byly vytvořeny Spojené Arabské Emiráty ze sedmi šejchátů, britský vliv neodvál. Omán zůstává zůstává Koruně stále blízký. Britští žoldáci představují královské gardy, které chrání vládnoucí rodiny ve všech státech GCC.

Tyto emiráty jsou vedeny rodinami, které byly koncem 18.století vybrány britskými kolonialisty pro jejich plán dominovat nad středovýchodní ropou a přepravními cestami. Šest vládnoucích rodin GCC jsou také ve vzájemném vztahu jako královské rodiny v Evropě.

To, co se dělo v Libyi, a probíhá v Sýrii je klasickou tajnou operací zorganizovanou západními tajnými službami a financovanou GCC, která se pokouší ovládnout ropná pole patřící Libyi a plynová pole patřící Syřanům a předat je trilionářům Rothschildovi a Rockefellerovi. Nenechte se oblbnout. Je to ta samá koloniální blbost.

http://deanhenderson.wordpress.com/2014/01/29/the-gulf-cooperation-council-rockefellerrothschild-puppet-monarchy/

Reklamy

Frackující společnost zakázala aktivistce vstup na 312 čtverečních mil

9ufheuiwhfew

Ekologická aktivistka Vera Scroggins dostala zákaz pro vstup na 312,5 čtverečních mil v Pensylvánii, oblast zahrnuje nemocnici, supermarkety, lékárny, restaurace a další místa, která běžně před svým střetem s místními úřady navštěvovala

Soudce vydal pro 63 letou ženou soudní příkaz pro vstup na jakýkoliv pozemek vlastněný nebo pronajatý Cabot Oil & Gas Corporation, jednou z nejmocnějších pensylvánských energetických společností.

„Možná mi na kotník připnou také GPS a budu sledována všude.“ řekla Guardianu. „Cítím se jako nějaký vězeň, že má práva byla narušena a omezena.“

Cabot, jeden z největších těžařů ve státě, má pronajatých 200 tisíc akrů půdy, skoro 40% severovýchodní Pensylvánie.

Společnost ji obvinila ze vstupu na zakázaný pozemek a z nenahraditelného poškození jejího obchodu.

21.října ji byl vydán dočasný zákaz vstupu, společnost se to ale na stání 24.března pokusí změnit na doživotní.

Společnost Cabot nedostala nařízeno, aby identifikovala nebo zmapovala oblasti, kde má pronajatý pozemek, aktivistka se tak snaží zjistit, jaké cesty nebo budovy nesmí používat.

„Potřebujeme mapu. Musíme vědět, kam mohu a nemohu jít.“ řekla. „Mám zastavit tam, nebo tam? Je v pořádku, když půjdu do obchodu nebo domů? Každé osoby, ke které jdu, se musím ptát, zda tam není v pronájmu společnosti Cabot.“

http://voiceofrussia.com/news/2014_01_31/Fracking-company-gets-63-year-old-eco-activist-banned-from-her-hospital-0342/

EU má tajný plán pro zastavení aut na dálku

7EU_flag_epa

Jak jsme loni zjistili, pro hackery není problém ovládnout na dálku něčí auto. Podobný plán teď tajně vyvíjí Evropská unie. Podle britského deníku Telegraph EU tajně vyvíjí zařízení pro „zastavení auta na dálku,“ které má být vmontováno do všech aut do konce této dekády. Policie by tak z dálky zastavila např.uprchlého zločince nebo kradené vozdilo.

Návrh na taková opatření byl navrhnut v „klíčových cílech“ dokumentu zvaného „Evropská síť technologií pořádkových služeb,“ Tento tajný dokument údajně praví: „Projekt bude pracovat na technologickém řešení, které může být „běžně zabudováno“ do všech aut, které vstoupí na evropský trh.“

Zařízení by mohlo být ve všech nových autech koncem této dekády a bylo by ovládané policistou sedícím za počítačem. (zdroj)

Jak jsme zde už několikrát uváděli, ovládnout něčí auto vůbec není pro tajné služby a zručnější hackery problém:

Evo Morales navrhl sledování USA a Obamy

Evo Morales

Podle mexických médií bolívijský prezident Evo Morales ve středu členům Komunity států Latinské Ameriky a Karibiku (CELAC) navrhl společné sledování Spojených států.

„Musíme zorganizovat špionáž, abychom zajistili bezpečnost mezinárodní komunity. Navrhoval bych, abychom začali sledovat Baracka Obamu a jeho vládu a tím zajistili světovou bezpečnost.“ řekl Morales během summitu CELAC v Havaně.

Hlava Bolívie si vybavila nedávné zrušení sledování lídrů zemí spřátelených s USA.

Podle něj se to jen vztahuje na spojence Washingtonu a na další země ne.

http://voiceofrussia.com/news/2014_01_30/Bolivian-President-invited-CELAC-countries-to-jointly-monitor-US-Obama-4349/

Když šéf izraelské rozvědky obvinil Turecko z ukrývání Al-Kájdy, Turci bombardovali cíle uvnitř Sýrie

Turecko, Sýrie

29.ledna šéf izraelské vojenské rozvědky generálmajor Aviv Kochavi na bezpečnostní konferenci představil mapu bodů na Středním východě zobrazujících přítomnost Al-Kájdy. Kochavi řekl, že se do Sýrie každý týden sjíždí bojovníci z celého světa a „nezůstanou jen tam.“

Mapa ukázala také tři základny Al-Kájdy uvnitř Turecka. Řekl: „Sýrie přenáší svůj konflikt do celého regionu. Tyto body v Tureckou nejsou chybou grafika, odtud je to kratší cestou do Evropy.“ (zdroj)

Ve stejný den turecká média oznámila, že turecké drony bombardovaly cíl uvnitř Sýrie. Podle médií mířily na konvoj skupiny ISIL v severní Sýrii a byly odplatou za přeshraniční palbu. Do Turecka měly rakety dopadnout při bojích mezi ISIL a FSA a Turci následně zlikvidovali pick-up, nákladní auto a autobus. (zdroj)

Rijád uzavřel mezi teroristickými skupinami v Sýrii dohodu o příměří

329680_militants-syria

Saúdská Arábie uspěla ve vyjednání příměří mezi čtyřmi hlavními syrskými opozičními skupinami: Islámským státem Iráku a Levantu (ISIL), Al-Nusrou, Islámskou frontou a Armádou mudžahedýnů.

Boje mezi skupinami si za měsíc vyžádaly 1500 mrtvých.

Syrské Ministerstvo zahraničí ihned kontaktovalo OSN. V dopise odsoudilo saúdskou podporu teroristických organizací označených Radou bezpečnosti za „teroristické“ (ISIL a Al-Nusra) a porušení rezoluce 1373. Kromě toho požádalo také o zapsání dvou dalších skupin na seznam (Islámská fronta a Armáda Mudžahedýnů). Dopis končí zdůrazněním hrozby mezinárodnímu míru představované zvětšováním těchto skupin.

http://www.voltairenet.org/article181977.html

Afghánská nemocnice placená Američany má tři žárovky a novorozenci se umývají v řece

screen_shot_2014-01-29_at_11.18.08_am

Loňská statistika korupce ve světě hovoří jasně – kamkoliv americký voják vstoupil, tam je největší úroveň korupce. Nejlepším příkladem je Afghánistán a Irák. Spojené státy utratily na rekonstrukci Iráku 60 miliard dolarů. Dodnes ale žádný z projektů nebyl dokončen, ačkoliv podle vyšetřování bylo 8 miliard vyčerpáno. Loňské vyšetřování prokázalo, že díky velkým nárokům kontraktorů nebyla dokončena věznice v provincii Diyala (stavěná od roku 2004), projekt pro odpadní vodu ve Falúdže za 106 milionů, jeden most a zvláštní armádní program. Peníze ale evidentně tečou do projektů dál.

Dalším parádním příkladem je nemocnice v afghánské provincii Parwan, která Američany stála 600 tisíc dolarů. Nemocnice je tak uboze vybavena, že novorozené děti musí umývat v řece. Kromě toho má nemocnice plíseň, nedostatek nábytku a vybavení a hrozí ji poškození při zemětřesení. V celém zařízení je navíc elektřina pro tři žárovky.

Nemocnici postavila afghánská stavební firma Shafi Hakimi v rámci programu Amerického Ministerstva obrany. V roce 2012 americká inspekce shledala závažné chyby. I přes to ale byla částka za výstavbu vyplacena. V roce 2013 americká delegace usoudila, že chyby nebyly opraveny. (zdroj)

Rusko opět volá po ukončení západního zásahu do záležitostí Ukrajiny

putin-g20-syria-meeting.si

Ruská vláda opět dala Západu najevo, aby se z Ukrajiny stáhl. Horní sněmovna parlamentu schválila ve středu rezoluci pro ukončení zásahu západních politiků do vnitřních záležitostí Ukrajiny. 

Podle agentury RIA Novosti Federální rada v vyjádřila pobouření nad zasahováním západních politiků a neustálém provokování destabilizace v zemi. (zdroj)

Ruský prezident Vladimír Putin mezitím v telefonickém rozhovoru s německou kancléřkou Angelou Merkelovou řekl, že zasahování v Ukrajině je nepřijatelné.

Putin zároveň vládě nařídil, aby úplně splnila všechny dohody s Ukrajinou. (zdroj)

Dále čtěte:

Erdogan jako hologram

Uprostřed neustálého korupčního skandálu se turecký premiér Recep Tayyip Erdogan zjevil na shromáždění jako Bůh.

Podle prohlášení představitelů Izraele a USA to vypadá, že je Erdogan víceméně odepsaný. Když se ale podíváme na prohlášení dalších tureckých politiků, tak pár jich označilo Erdolfa za „Boha.“ Erdogan se vyloženě snaží, aby ho lidé uctívali jako diktátora.