Venezuelská pravice chce odstranit prezidenta a změnit ústavu

Poté, co byl do čela Argentiny zvolen neoliberální korporátní prezident Mauricio Macri, stejný problém se řítí do Venezuely. Pravicová strana MUD získala v parlamentních volbách 107 křesel, zatímco socialistická koalice GPP jen 55. Pravicová opozice vedená bohatými podnikateli parlament ovládla po 14 letech kvůli zhoršující se ekonomické situaci v zemi.

Více na WertyzReport

Reklamy

Bolívie a Venezuela odsuzují izraelský útok na Gazu

Gaza

Prezidenti Venezuely a Bolívie označili izraelský vojenský vpád na Gazu za genocidu a žádají OSN, aby sionistický režim odsoudila.

Podle venezuelského prezidenta Nicolase Madura izraelský režim provedl pozemní invazí na palestinské území další fázi své politiky genocidy a likvidace, vraždí nevinné muže, ženy, chlapce a dívky.V sobotu Venezuela také požádala o zasedání Rady OSN pro lidská práva.

Bolívijský prezident Evo Morales ohledně operace Protective Edge při návštěvě Brazílie řekl, že je nejvyšší čas na ukončení genocidy, kterou Izrael v zemi provádí. „Neexistuje žádná Komise pro lidská práva OSN, není Rada pro lidská práva. Když impérium napadne zemi s cílem dominance, není bohužel nikdo, kdo může bránit lidi.“ řekl. (zdroj)

V rámci dobré PR Izraelský útok na Gazu odsoudil i turecký premiér Recep Tayyip Erdogan.

Venezuela obvinila amerického velvyslance v Kolumbii z účasti v plánování vraždy prezidenta

Maduro

Ještě než Americká Sněmovna reprezentantů schválila zákon o uvalení sankcí na venezuelské činitele obviněné z porušování lidských práv, čímž USA ignorovaly odpor Unie jihoamerických států, Karibského společenství, Organizace amerických států a Hnutí nepřidružených, venezuelská vláda zveřejnila emaily týkající se plánu amerického velvyslance v Kolumbii pro destabilizaci země. Podle venezuelské vlády americký velvyslanec v Kolumbii pracoval jako koordinátor převratu ve spolupráci s venezuelskými politiky a civilisty.

Venezuelská vláda zveřejnila ve středu emaily sesazené zákonodárkyně Marie Coriny Machado, které poslala členům venezuelské opozice. V jednom emailu s datem 23. března Machado popsala, jak americký velvyslanec v Kolumbii Kevin Whitaker nabízel svou podporu opozici a naznačoval „nové kroky.“

Ačkoliv nebylo poskytnuto více informací o tom, jak byly tyto emaily získány, starosta centra Caracasu Jorge Rodriguez řekl, že jsou součástí vyšetřování. Rodriguez reportérům ukázal emaily konverzace mezi Machado a bývalým prezidentským kandidátem Diegem Arriou. Machado v konverzaci mluvila o potřebě „zničit“ prezidenta Nicolase Madura. „Musíme vyčistit tento bordel, začít nahoře, využít globálního klimatu Ukrajiny a Thajska.“ (zdroj)

Pro více zajímavých informací navštivte rubriku Svět našima očima.

Státy UNASUR odmítají sankce na Venezuelu

UNASUR

Vlády jihoamerických států odmítají snahy amerických zákonodárců o uvalení sankcí na Venezuelu.

Ministři zahraničí 12 zemí Unie jihoamerických států (UNASUR) vydali v pátek prohlášení ve kterém stálo, že navrhovaná legislativa by představovala narušení venezuelských vnitřních záležitostí a oslabila by snahy regionálních diplomatů a Vatikánu o sjednání dialogu mezi vládou a opozicí.

Podle UNASUR sankce představují překážku, která Venezuelanům neusnadní překonat problémy v demokratickém duchu.

Americká Sněmovna má o zákoně jednat ve středu.

Zákon o sankcích na Venezuelu pokročil v Americkém Senátu

Anti-government-protests-in-Venezuela-II

Zákon pro uvalení sankcí na Venezuelu kvůli reakcím na pokračující protivládní protesty v zemi pokročil v Americkém Kongresu.

Podle agentury AP Výbor Sněmovny pro zahraniční záležitosti doporučil ratifikaci legislativy, která teď půjde do Senátu.

„Zákon o ochraně venezuelských lidských práv a demokracii“ Obamovu administrativu žádá, aby zakázala víza a zmrazila majetky venezuelským činitelům zapojených v údajných porušování lidských práv během protivládních demonstrací.

http://www.presstv.ir/detail/2014/05/09/362000/us-congress-pushes-venezuela-sanctions/

Dále čtěte:

Venezuelský ministr vnitra popsal zahraniční zapojení v destabilizační kampani

Rodriguez

Venezuelský ministr vnitra a spravedlnosti Miguel Rodriguez Torres poskytl novinářům informace o údajném plánu pro destabilizaci země, popsal zahraniční zapojení v nedávných pouličních barikádách militantní opozice.

Sektory venezuelské opozice, bývalí prezidenti Kolumbie a Mexika Alvaro Uribe a Vincente Fox, Americké Ministerstvo zahraničí a další instituce byli obviněni ze zapojení v plánování strategie vnitřní destabilizace.

Podle Rodriguéze se někteří členové venezuelské opozice setkali v roce 2010 v Mexiku, aby naplánovali strategii pro odstranění vláda Huga Cháveze. Na této schůzi byl do vedení akcí zvolen pravicový politik Leopoldo Lopez.

Pouliční akce byly prováděny opozičními skupinami mládeže JAVU, Hnutí 13 a Operace Svoboda, které využívaly „hladovky, připoutávaly se řetězy“ a stavěly pouliční tábory, aby tlačily na vládu, když začátkem roku 2013 Chávez procházel léčbou rakoviny a následně zemřel.

Poté byla od ledna do dubna tohoto roku uplatněna ve venezuelských městech strategie barikád společně s vlnou opozičních nepokojů a protestů. Rodriguez argumentoval, že pouliční barikády byly počáteční strategií využívanou proti Chávezově vládě v roce 2004 financovanou „extrémní pravicí.“

„Tentokrát se pokusili o jiné metody s jinými technikami, další lidé se snažili reaktivovat a zlepšit aplikaci metody pouličních barikád.“ řekl.

Ministr, který ve státní televizi ukazoval prezentaci s grafy a fotografie údajných setkání a rozhovorů, řekl, že barikády byly využívány v souladu s diplomatickou a mediální strategií pro „útok na Bolivárijskou revoluci.“

Tato kampaň údajně zahrnuje Americké Ministerstvo zahraničí, které má podle ministra strategický cíl „ohrozit kontinentální propagaci bolivárijské myšlenky a získat kontrolu nad největšími zásobami ropy na planetě.“

Rodriguez řekl, že dvěma hlavními body této strategie jsou obviňováni vrchních venezuelských činitelů z financování pašování drog nebo teroristických aktivit a útok na vládu skrz lidskoprávní problémy, aby Venezuela vypadala jako „nebezpečný stát.“

Ohledně posledně zmiňované věci řekl, že opoziční politici jako Antonio Ledezma, Maria Corina Machado, Leopoldo Lopez a Diego Arria byli zapojeni v dodávání zmanipulovaných informací o lidskoprávních problémem americkým diplomatickým a dalším zdrojům.

„Americké instituce a nevládní organizace sbírají zmanipulované informace, aby si svět myslel, že základní práva jsou v zemi neustále porušována.“ řekl.

Ve Venezuele byli ze zapojení v údajných plánech obviněny úřady jistých nezávislých veřejných a soukromých univerzit, pro-opoziční lídr studentů Juan Requesens a dva činitelé americké ambasády.

Rodriguez odhalil, že ve stavění barikád bylo zapojeno 58 osob se zahraničními identitami a „skoro všechny osoby využívaly zbraně.“ Skupina zahrnovala Kolumbijce, Američana a Španěla a dva ze zatčených byli hledaní Interpolem.

Opoziční představitelé odmítají, že protesty a nepokoje byly destabilizační strategií s cílem odstranit prezidente Madura z moci, argumentují, že spontánní demonstrace nastaly kvůli ekonomickým problémům a „autoritářským“ praktikám vlády.

Jenže zatímco některé protesty byly klidné a projevovaly stížnosti opozice, klíčovým požadavkem protestních lídrů a násilných pouličních barikád byl Madurův odchod z úřadu. Nepokoje na bohatém západě Caracasu a dalších oblastech také způsobily školy na majetku, vládních budovách, veřejné dopravě, supermarketech a bezplatných zdravotních klinikách.

Nepokoje vedly ke 41 mrtvým a skoro 800 zraněným, mezi mrtvými byli opoziční aktivisté, vládní stoupenci, další civilisté a členové Národních gard.

http://venezuelanalysis.com/news/10662

Venezuela: Bohatí podněcují násilí, chudí budují společnost

Dario Azzellini

Než se v roce 1999 stal prezidentem Venezuely Hugo Chávez, caracaské barrios, postavené na kopcích obklopujících metropoli, se ani neobjevovaly na mapě města. Oficiálně neexistovaly, město ani stát neudržovaly svou infrastrukturu. Chudí obyvatelé těchto čtvrtí získávali vodu a elektřinu, když se na kabely a trubky napojovali sami. Neměli přístup k různým službám jako je odvoz odpadu, zdravotní péče a vzdělání.

Obyvatelé stejných barrios dnes organizují své komunity skrz přímá demokratická shromáždění, která jsou známa jako komunální rady – ve Venezuele je jich víc jak 40 tisíc. Pracující rodiny se spojily, aby našly komunitní místa a spolupracující společnosti, koordinovaly sociální programy a renovovaly sousedské čtvrtě, své akce zakládaly na zásadách solidarity a kolektivity. A jejich organizování získalo v roce 2006 vládní podporu Zákonem o Komunálních radách, který vedl k vytváření komunit, které mohou vytvářet sociální projekty ve větším měřítku a dlouhodobě.

Barrios
Barrios v Caracasu. Obrázek z filmu „Comuna Under Construction (2010),“ který režírovali Dario Azzellini a Oliver Ressler.

O samo-vládnoucích barrios v Západních zprávách o protestech, které se šíří po celé zemi, neuslyšíte. Podle převládající historky studenti po celé zemi protestují proti špatným ekonomických podmínkám a vysoké úrovni kriminality a setkávají se jen s brutální represí vládních jednotek. Pouliční násilí, které přilákalo světovou pozornost, se převážně odehrávalo v několika izolovaných oblastech – bohatých čtvrtích ve městech jako je Caracas, Maracaibo, Valencia, San Cristóbal a Mérida — a ne v barrios, kde žijí venezuelští chudí a pracující. I přes tvrzení mezinárodních médií velká většina venezuelských studentů neprotestuje. Studenti není ani třetina všech lidí zatčených ve spojení s demonstracemi od začátku února, a to země má více jak 2,6 milionu univerzitních studentů (do roku 1998 číslo stouplo ze 700 000), vše díky bezplatnému veřejnému univerzitnímu systému,  který Chávez vytvořil.

Pohled na nedávná zatčení odhaluje, že lídři „protestů“ jsou směskou pašeráků drog, polovojenských jednotek a soukromých vojenských kotraktorů – jinými slovy, žoldáci typičtí pro každou vojenskou destabilizační operaci CIA. V Barinas, v jižním státě u hranic s Kolumbií, byli zatčeni dva těžce vyzbrojení organizátoři barikád, včetně Huga Alberta Nuncira Sotoa, na kterého byl vydán Interpolem zatykač kvůli členství v Los Urabeños, kolumbijské skupině zapojené v pašování drog, převaděčství, atentátech a masakrech. V Caracasu byli zatčeni dva bratři Richard a Chamel Aklovi, kteří vlastní soukromou vojenskou společnost Akl Elite Corporation, a zastupují venezuelskou pobočku soukromého vojenského kontraktora Risk Inc. Byli zatčeni při jízdě v obrněném autě se zbraněmi, výbušninami a vojenským vybavením. Jejich auto bylo vybaveno potrubím pro vypouštění motorového oleje a hřebíků na ulici, a to nezmiňuji slzný plyn, podomácku vyrobené výbušniny, pistole, plynové masky, neprůstřelné vesty, zařízení pro noční vidění, nádrže gasolinu a nože.

Po Chávezove smrti v březnu 2013 venezuelští opoziční politici viděli příležitost pro vítězství v parlamentních volbách, možná si mysleli, že je veřejnosti Chávezovo charisma ukradené. Jenže opoziční kandidát, guvernér státu Miranda, Henrique Capriles Radonski prohrál souboj s Nicolasem Madurem. S porážkou v 18 z 19 volbách od roku 1998 se opozice rozhodla nedoufat pro volební vítězství a násilně svrhnout zvolenou vládu. Většina obcí, kde dnes probíhají nepokoje, je vedena anti-Chavista starosty, kteří je podporují buď násilnými akcemi, nebo ignorováním barikád se zápalnými lahvemi a střelnými zbraněmi, neposílají policii a odmítají sbírat odpad, aby zajistili podněcování revolty.

A čeho se bohatí ve Venezuele bojí, a co mainstreamová média neukáží, je to, že je možný jiný svět – a venezuelská pracující třída se jej snaží tvrdě vybudovat. Proto je země pod útokem. A nespleťte se: tohle ďábelský útok na Venezuelu, její infrastrukturu a její zdroj naděje.

1. dubna skupina vzbouřenců zapálila zápalnými lahvemi Ministerstvo ubytování, když v budově bylo 1200 lidí. Požár byl blízko mateřské školy a hasiči museli evakuovat 89 dětí. Tento čin není anomálií. Během posledních týdnů byla zapálena univerzita, stanice metra, zdravotní centra, centra pro distribuci jídla, informační centra pro turisty a další občanské prostory. Ve městě Mérida byla záměrně kontaminována vodní nádrž palivem a v Caracasu, v přírodní rezervě na severní straně města, bylo zapáleno elektrické vedení, které dodává do města elektřinu.

Tyto útoky mají stejnou logiku, kterou v 80. letech používaly Contras v Nikaragui: útočí na jednoduché cíle, které symbolizují zlepšení životních podmínek dosažených vládou nebo organizovaných komunitami, a tak kazí naději, že vládě v metropoli existuje alternativa. Pro takový optimismus jsou opravdové důvody. Díky znárodnění zásob ropy a plynu a investic většiny rozpočtu do sociálních programů se Venezuela stala jedninou zemí, která dosáhla Rozvojových cílů tisíciletí OSN stanovených pro rok 2015 a vypadá to, že spousta zemí na tyto cíle ani nedosáhne. Úroveň chudoby ve Venezuele byla od roku 1998 snížena o víc jak o polovinu, extrémní chudoba byla snížena o 70%. Nerovnost je dnes nižší než v jiných místech v Latinské Americe a Karibiku (i Spojených státech). Většina Venezuelanů se má dnes daleko lépe než před Chávezovym zvolením.

Venezuela bezpochyby prochází složitou ekonomickou situací; za poslední rok trpěla vysokou inflací a akutními nedostatky jídla a elektřiny. Se špatným managementem a korupcí jsou problémy, jak vláda přiznala, způsobené převážně spekulacemi, pašeráctvím a záměrnou redukcí produkce a zásobováním soukromých sektorů, stejně jako před převratem v Chile v roce 1973 podporovaném USA. I tak ale během návštěvy Caracasu začátkem měsíce zástupce Organizace pro výživu a zemědělství (FAO) zdůraznil obdivuhodné snahy venezuelské vlády o prohloubení dopadu sociálních programů. V roce 2013 FAO oficiálně Venezuelu uznala jako jednu z 18 zemí na světě, která dosáhla velkého pokroku ve snížení podvýživy, která ze 13,5% v letech 1990-1992 spadla v letech 2010-2012 na 5%.

Proto miliony Venezuelanů žijí své životy normálně i když dopady ekonomické krize vždy prvně zasáhnou chudé. Protestující, kteří se chovají násilně a dostávají mezinárodní mediální podporu, se ztotožňují nebo se sami vidí ve třídách, které jsou nedostatky a inflací málo ovlivněny. Většina venezuelských studentů neprotestuje. Popravdě řečeno, ve Venezuele neprotestuje skoro nikdo: vedou totiž válku.

http://www.alternet.org/world/venezuela-where-wealthy-stir-violence-while-poor-build-new-society?page=0%2C1

Dále čtěte: