14 afrických zemí musí Francii platit daň z kolonizace ve prospěch otroctví a kolonizace

Mawuna Remarque KOUTONIN

Věděli jste, že spousta afrických zemí musí pořád platit Francii daň z kolonizace?!

Když se Sékou Touré z Guinei v roce 1958 rozhodl zbavit francouzského kolonizačního impéria a rozhodl se pro nezávislost země, francouzské kolonizační elity v Paříži se hodně naštvaly. Francouzská administrace v Guinei zničila v zemi, která zastupovala „výhody francouzské kolonizace,“ úplně všechno.

Zemi opustily tři tisíce Francouzů, vzali všechen její majetek a zničili vše, co se nedalo přesunout: školy, školky, veřejné administrativní budovy; auta, knihy, léky, nástroje výzkumných institutů, zničili traktory; na farmách byly zabity krávy a koně a jídlo na skladech bylo spáleno nebo otráveno.

Účelem tohoto nehorázného činu bylo vyslání jasné zprávy všem dalších koloniím, že následky odmítnutí Francie budou velké.

Mezi africkými elitami se pomalu šířil strach a nikdo nebyl odvážný následovat příklad Sékou Tourého, jehož sloganem bylo: “Upřednostňujeme svobodu v chudobě před honosností v otroctví..”

Sylvanus Olympio, první prezident Toga, maličké země v západní Africe, našel jiné řešení.

Nechtěl, aby jeho země byla pořád francouzskou oblastí, a tak odmítl podepsat pokračování kolonizace, kterou De Gaule navrhoval, ale souhlasil se splátkou každoročního dluhu Francii za tzv.výhody, které Togo z francouzské kolonizace dostane.

To byla jediná podmínka pro Francii, před odchodem nesměla nic zničit. Jenže částka odhadovaná Francií byla tak velká, že úhrada tzv.„dluhu z kolonizace” se v roce 1963 blížila ke 40% rozpočtu země.

Finanční situace nově nezávislého Toga byla nestabilní a aby se z ní Olympio dostal, rozhodl se upustit francouzskou kolonizační měnu FCFA (franc pro francouzské kolonie) a vydal vlastní měnu země.

13.ledna 1963, tři dny po začátku tištění peněz, komando negramotných vojáků podporovaných Francií zabilo prvního zvoleného prezidenta Afriky. Olympio byl zavražděn bývalým příslušníkem Francouzské legie jménem Etienne Gnassingbe, který údajně za práce dostal od francouzské ambasády 612 dolarů.

Olympiovym snem bylo vybudovat nezávislou a soběstačnou zemi. Francouzům se to ale nelíbilo.

30.června 1962 se Modiba Keita , první prezident Mali, rozhodl stáhnout francouzskou měnu FCFA, která byla uvalena na 12 nově nezávislých afrických zemí. Malijskému prezidentovi, který se přikláněn socialistické ekonomice, bylo jasné, že dohoda a pokračování kolonizace byla pastí a zátěží pro rozvoj země.

19.listopadu 1968 se Keita stal obětí převratu, který provedl bývalý představitel Francouzské legie poručík Moussa Traoré.

Během turbulentního období africké snahy pro osvobození od evropské kolonizace Francie opakovaně využívala bývalé zahraniční legionáře na provedení převratů:

• 1.ledna 1966  Jean-Bédel Bokassa, bývalý francouzský legionář, provedl převrat proti Davidu Dackovi, prvnímu prezidentovi Středoafrické republiky
• 3.ledna 1966 Maurice Yaméogo, první prezident republiky Upper Volta, dnes zvané Burkina Faso, byl obětí převratu provedeného bývalým francouzským legionářem, který bojoval s francouzskými vojáky v Indonésii a Alžírsku, jménem Aboubacar Sangoulé Lamizana.
• 26.října 1972 Mathieu Kérékou, což byl bezpečnostní strážce prezidenta Beninu Huberta Magaa, provedl po absolvování francouzských vojenských škol 1968-1970 převrat.

Během posledních 50 let se ve 26 afrických zemích stalo celkem 67 převratů, 16 z nich jsou bývalé francouzské kolonie, což znamená, že 61% převratů se stalo ve frankofónní Africe. 

Počet převratů v Africe podle zemí

Převraty v bývalých francouzských koloniích:

• Togo  1
• Tunisko 1
• Pobřeží slonoviny 1
• Madagaskar 1
• Rwanda 1
• Alžírsko 2
• Demokratická republika Kongo 2
• Mali 2
• Guinea 2
• Kongo 3
• Čad 3
• Burundi 4
• Středoafrická republika 4
• Niger 4
• Mauritánie 4
• Burkina Faso 5
• Komory 5

Celkem: 45

Další africké země:

• Egypt 1
• Libye 1
• Rovníkový Guinea 1
• Guinea Bissau 2
• Libérie 2
• Nigérie 3
• Etiopie 3
• Uganda 4
• Súdán 5

Celkem: 22

Jak tato čísla ukazují, Francie je docela zoufalá, ale aktivní, aby udržela silnou ruku na svými koloniemi za jakoukoliv cenu.

V březnu 2008 bývalý francouzský prezident Jacques Chirac řekl:

“Bez Afriky Francie upadne do hodnocení třetího světa”

Chiracův předchůdce François Mitterand v roce 1957 předpovídal:

 ”Bez Afriky nebude mít Francie ve 21.století žádnou historii”

V době psaní tohoto článku je Francii skrz kolonizační dohodu zavázáno 14 afrických zemí, do francouzské centrální banky pod kontrolou francouzského ministra financí dávají 85% svých devizových rezerv. Až do dnes Togo a dalších 13 afrických zemí musí Francii platit daň z kolonizace. Afričtí lídři, kteří odmítnou, jsou zavražděni nebo svrženi. Ti, kteří posluhují, jsou odměněni štědrým životním stylem, zatímco jejich lidé žijí v extrémní chudobě a zoufalství.

Je to takový ďábelský systém, který byl dokonce zkritizovaný i Evropskou unií, Francie ale není připravena se posunout dál od kolonizačního systému, který ji každoročně z Afriky posílá 500 miliard dolarů.

Často obviňujeme africké lídry z korupce a posluhování zájmům západních států, je pro to ale dobré vysvětlení. Chovají se tak, protože se bojí smrti nebo převratu. Chtějí, aby je silný stát podpořil v případě agrese nebo problému. Jenže na rozdíl od ochrany přátelských států je západní ochrana často nabízena výměnou za to, že tito lídři budou sloužit jejich zájmům, a ne zájmům lidu.

Afričtí lídři by pracovali v zájmu jejich lidu, pokud by neustále nebyli hlídáni a tyranizováni kolonizačními zeměmi.

V roce 1958 Leopold Sédar Senghor, vyděšený z následků nezávislosti od Francie, prohlásil: „Volbou senegalského lidu je nezávislost; chtějí ji získat jedině přátelstvím s Francií, a ne sporem..”

Tehdy Francie přijímala „nezávislost jen na papíře,“ podepsala závaznou „Dohody o spolupráci,“ které popisovaly vztahy s Francií, zvláště vazby na francouzskou kolonizační měnu, francouzský vzdělávací systém a obchodní preference.

Následuje 11 částí dohody o pokračování kolonizace od 50.let:

#1.  Dluh z kolonizace ve prospěch francouzské kolonizace

Nové „nezávislé“ země by měly platit za infrastrukturu postavenou Francií během kolonizace.

Ohledně sumy, o ohodnocení kolonizačních výhod a podmínek plateb stále hledám kompletní detaily.

#2. Automatické zabavení národních rezerv

Africké země by měly uložit své národní peněžní rezervy do Francouzské centrální banky.

Francie zadržuje národní rezervy 14 afrických zemí od roku 1961: Benin, Burkina Faso, Guinea-Bissau, Pobřeží slonoviny, Mali, Niger, Senegal, Togo, Kamerun, Středoafrická republika, Čad, Kongo-Brazzaville, Rovníková Guinea a Gabon.

„Peněžní politika řídící nakupování zemí není složitá, protože je řízena Francouzským Ministerstvem financí bez zmínky na centrální fiskální úřady WAEMU nebo CEMAC. Pod podmínkami dohody, které tyto banky vytvořily, centrální banka jakékoliv africké země CFA je povinna udržet alespoň 65% svých devizových rezerv na „operačním účtu“ zadržovaném Francouzským Ministrem financí a dalších 20% pro pokrytí finančních závazků.

Centrální banky CFA také uvalují omezení na kredit rovnající se 20% veřejných zisků zemí v předcházejícím roce. I když BEAC a BCEAO mají u Francouzského Ministerstva financí povoleno přečerpání, výběry z přečerpaných účtů musí být schváleny Francouzským Ministerstvem financí. Poslední částí je to, že Francouzské Ministerstvo financí investuje do devizových rezerv afrických zemí na Pařížské burze.

Ve zkratce, více jak 80% devizových rezerv těchto afrických zemí je uloženo na „operačních účtech“ ovládaných Francouzským Ministerstvem financí. Dvě banky CFA jsou africké jen ve jméně, nemají vlastní peněžní politiky. Samotné země nevědí, kolik procent z devizových rezerv Francouzského Ministerstva financí patří jim.

Výdělky z investicí do těchto fondů ve Francouzském Ministerstvu financí mají být přidány do společných fondů, banky ani země ale nedostávají účetnictví. Malá skupina vysokých představitelů Francouzského Ministerstva financí, která má nad sumami dohled, ví, kam jsou fondy investovány a zda je z toho zisk, nemohou ale bankám CFA nebo centrálním bankám afrických států sdělit jakékoliv informace.“ napsal Dr. Gary K. Busch

Odhaduje se, že Francie zadržuje ve své pokladně 500 miliard dolarů od afrických zemí a je odhodlána bojovat s každým, kdo chce tohle staré impérium odhalit.

Africké země nemají k těm penězům přístup.

Francie jim dovoluje přístup jen k 15% kterýkoliv rok. Pokud chtějí víc, tak si musí půjčit ze svých 65% za komerční úroky.

Aby věci byly ještě tragičtější, Francie uvaluje omezení na množství peněz, které si země mohou z rezervy půjčit. Omezení je stanoveno na 20% z jejich zisků z předešlého roku. Pokud si země budou chtít půjčit víc než 20%, Francie má veto.

Bývalý francouzský prezident Jacques Chirac nedávno o afrických penězích ve francouzských bankách promluvil. Tady je video, jak mluví o francouzském vykořisťovacím schématu. Mluví francouzsky, tady je krátký přepis: “Musíme být upřímní a přiznat si, že velká část peněz v našich bankách pochází výhradně z vykořisťování afrického kontinentu..”

#3.  Přednostní právo na jakoukoliv surovinu nebo národní zdroj objevený v zemi

Francie má jako první právo koupit jakékoliv přírodní zdroje nalezené na území bývalých kolonií. Když Francie řekne „Nemáme zájem,“ africké země musí hledat jiné partnery.

#4. Upřednostňování francouzských zájmů a společností ve veřejných zakázkách a veřejných aukcích

Při udělování vládních kontraktů musí být prvně zvažovány francouzské společnosti a až pak se tyto země mohou dívat jinam. Nezáleží na tom, zda africké země dostanou od někoho víc.

Ve spoustě bývalých francouzských kolonií jsou všechny ekonomické prostředky v rukách francouzských vyhnanců. V Pobřeží Slonoviny francouzské společnosti vlastní a ovládají všechny velké zdroje – vodu, elektřinu, telefon, dopravu, přístavy a velké banky. To samé platí i v obchodu, stavebnictví a zemědělství.

#5. Výhradní právo dodávat vojenské vybavení a cvičit vojenské činitele daných zemí

Přes sofistikované schéma stipendií, grantů a „Dohod o obraně“ přiložené k Dohodě o kolonizaci mohou Afričané poslat své vysoké vojenské činitele na výcvik do Francie nebo do zařízení vedených Francouzi.

Situace na kontinentu je taková, že Francie cvičila stovky, dokonce i tisíce zrádců, které i vyživovala. Když jsou nepotřební, tak spí a jsou aktivováni jen pro potřeby převratu nebo jiných účelů!

#6. Právo nasadit své vojáky a vojensky zasáhnout na obranu svých zájmů

Pod „Dohodami o obraně“ má Francie právo vojensky zasáhnout a umístit do zemí natrvalo vojáky a vojenské základny.

Francouzské vojenské základny v Africe

Když se prezident Pobřeží Slonoviny Laurent Gbagbo snažil ukončit francouzské vykořisťování, Francie zorganizovala převrat. Během dlouhého procesu do konfliktu zasáhly přímo francouzské tanky, vrtulníky a zvláštní jednotky, střílely na civilisty a spoustu zabily.

Francie odhadla, že obchody francouzské komunity ztratily několik milionů dolarů, když ve spěchu při opuštění Abidjanu v roce 2006 francouzská armáda zmasakrovala 65 neozbrojených civilistů a zranila 1200 dalších.

Když Francie s převratem uspěla a předala moc Alassanemu Outtarovi, požádala jeho vládu, aby zaplatila kompenzaci francouzské obchodní komunitě za ztráty během občanské války.

Ouattaraova vláda jim zaplatila dvakrát.

 #7. Povinnost francouzštiny jako úředního jazyka a vyučování francouzského jazyka 

Oui, Monsieur. Vous devez parlez français, la langue de Molière!

Byla vytvořena organizace pro rozšiřování francouzského jazyka a kultury s několika satelity a pobočkami, na kterou odhlíží Francouzské Ministerstvo zahraničí.

Jak je uvedeno v tomto článku, pokud je francouzština jediným jazykem, kterým mluvíte, máte přístup jen k 4% vědomostí lidstva a myšlenek. Je to velice omezující

#8. Povinnost použít francouzské kolonizační peníze FCFA

Pro Francii je to opravdovou dojnou krávou, Francie ale není připravena se přesunout ze svého systému, který ji dává 500 miliard dolarů z Afriky.

Během zavedení Eura v Evropě další evropské země odhalily francouzské vykořisťovací schéma. Zvláště nordické státy neúspěšně apelovaly, aby se Francie tohoto systému vzdala.

#9. Povinnost poslat Francii každoroční zprávu o zůstatku a rezervách

Bez zprávy nebudou peníze.

Ministr centrálních bank bývalých kolonií a ministr pololetních schůzí ministrů financí bývalých kolonií je zastoupen Francouzskou centrální bankou nebo Ministerstvem financí.

#10. Zřeknutí se vstupu do vojenské aliance s jakoukoliv další zemí není možné, pokud to Francie nepovolí

Africké země mají všeobecně menší vojenské aliance. Většina zemí má jedině vojenské aliance se svými bývalými kolonizátory!

V případě bývalých francouzských kolonií to funguje tak, že jim Francie zakazuje žádat další vojenskou alianci mimo tu nabídnutou.

#11. Povinnost se spojit s Francií v případě války nebo globální krize

Přes jeden milion afrických vojáků bojovalo proti nacismu během druhé světové války.

Jejich pomoc je často ignorována nebo zlehčována, když se ale zamyslíte, v roce 1940 trvalo Německu 6 týdnů Francii porazit. Francie věděla, že Afričané budou v budoucnu pro boj „Grandeur de la France” užiteční.

Ve vztahu Francie k Africe je něco skoro psychotického

Francie je vážně závislá na plundrování a vykořisťování Afriky už od dob otroctví. Pak je tu ten úplný nedostatek kreativity a představivosti francouzské elity myslet daleko za minulost a tradici.

Francie má 2 instituce, které totálně uvízly v minulosti, jsou obývané paranoidními a psychopatickými „haut fonctionnaires,” kteří šíří strach apokalypsy, pokud se Francie změní, a jejichž ideologická reference pochází z romantismu 19.století: jsou nimi ministr financí a rozpočtu a ministr zahraničí.

Tyto dvě instituce jsou nejen hrozbou pro Afriku, ale i pro samotné Francouze.

Je to na nás Afričanech se osvobodit bez žádosti o povolení, protože stále nemohu pochopit například to, jak 450 vojáků v Pobřeží slonoviny může ovládat populaci 20 milionů lidí?!

Hned první reakce lidí, když se dozví o francouzské dani z kolonizace, je: „Od kdy?”

Pro porovnání, Francie nechala v letech 1804-1947 (skoro jeden a půl století) Haiti zaplatit 21 miliard dolarů za ztráty způsobené francouzským obchodníkům s otroky kvůli zrušení otroctví a osvobození Haiťanů.

Africké země platí daň z kolonizace 50 let, takže si myslím, že do jednoho století to nemusí dojít!

http://www.siliconafrica.com/france-colonial-tax/